Moi!!!
Hlásím se z Finska - z Joensuu - ze svého pokoje…
Právě tu máme neděli 27. 8. 2006, 11:51 místního času, to znamená, že vy máte o hodinu míň. Nejdřív vám ale povyprávim, jak jsem se až sem dostala. Hned po příjezdu na letiště jsme se samozřejmě vydali hledat záchody a hned potom kamarádku, se kterou jsem letělado Joensuu. Taky za mnou přišly holky, kámošky ze školy - Martina a Péťa. Dostala jsem od nich…Plyšovou hlavu pana Pejska - co štěká-zpívá písničky…Tak se jmenuje pan MacPejsek. Loučit se mi nechtělo, tak jsme udělaly pár fotek a holky že už půjdou…tak AHOJ! Pak to začalo…
Sranda byla hned u od bavení, kdy si Ivana chtěla zvážit svůj kufr, aby věděla, do čeho jde. Já jsem věděla, že mam o dvě kila víc, tak jsem si to jen potvrdila. Pak si ovšem Ivana šla zvážit příruční zavazadlo… Nejdřív jí nešlo na tu váhu vůbec nacpat, protože váha měla rozměry, které by příruční zavazadlo mělo skutečně mít… No a jak se ho snažila dostat ven, v přední kapse se jí otevřel šampon a vytekl všude okolo. To už jsme se všichni tlemili jak blbí… No - Ivany přítel Kamil nelenil a hned to uklidil. Moje zavazadlo překvapivě odpovídalo rozměrům! Přece jen jsme měli obavy, jak to všechno zmáknem a tak jsem se pro jistotu šla zeptat, kolik stojí kilo navíc. Slečna za přepážkou byla fakt milá a řekla, že 273,-Kč do Finska. No - to se nám platit něchtělo, tak jsem jí vysvětlovala, že jedeme do Finska na rok, že jsme studentky a že… no a ona říkala, že dost záleží na tom, kdo nás bude odbavovat. Tak jsem se ptala, jestli by to prošlo, když by nás odbavila ona. No - prej ať to zkusíme…J
Tak jsme počkali, až bude odbavená velká skupina lidí (aby na nás nedej Bože vyšel někdo jiný!!!) a pak šly k tý slečně. No, měla jsem 2,2kg nadváhu, dala mi na kufr cedulku "Heavy 2kg", tak jsem se ptala, kam to mám jít zaplatit. Slečna se zasmála a mávla rukou…UFFF! No a pak ještě příruční zavazadlo, 8,6 kg, to je pohoda, jenže ještě notebook… A ona na mě, na ten kašlete, nedávejte ho tam…Takže POHODA. Ivaně to taky prošlo, takže jsme šli za našima. Chvíli jsme seděli, povídali a pak jsme se rozloučili a my s Ivanou jsme šli na osobní odbavení. Sundala jsem ze sebe všechen kov (pásek, hodinky…) a stejně když mě projížděli detektorem, jsem pípala! No tak jsem jim říkala, že mám kovový cvoky na pohorách - dali mě na ňákej přístroj a nakonec mě pustili. Jupí. Pak už jsme jen čekaly na přistavení letadla. To bynebylo normální, aby nám neoznámili, že let bude o 25 minut opožděný - to bylo fakt vtipný, protože jsme v Helsinkách měly děsně málo času na přesun na vlak. Nakonec jsme se dočkaly letadla - to už bylo v pohodě.
Let byl supr, jen Ivaně bylo lehce šoufl. Letěli jsme ve výšce 10600m, rychlostí 860km/h. Bylo polojasno, takže jsme čas od času viděly dolů. Nejhezčí to ale bylo, když jsme letěli nad mořem nad ostrovama hned u Pobaltských států…a pak když jsme se přibližovali k Finsku. Když jsme vylezly z letadla - asi 16,15, čekal na nás letištní bus, co nás dopravil k zavazadlům. Teda musely jsme na ně asi do 16,50 čekat, takže jsme téměř vzdali hon na vlak, který nám jel v 17,34. Musely jsme totiž najít bus, kterej měl jet asi 35min… Tak jsme letěly na informace, a když nám ta ženská řekla, co a jak, bylo jasný, že to nestíháme. Nakonec jsem si vzpomněla, že jsem viděla na netu, že ten samej vlak by měl stavět na nádraží jménem Tikkurila v 17,50. Taky jsem věděla, že by tam měla jet linka 61. Zeptala jsem se na to, a ta ženská mi to odsouhlasila a že to tam jede jen 20 minut. Tak jsme přpišly na nástupiště, téměř hned bus přijel a byl ještě o 2,50Eur levnější než ten, kterym jsme chtěly jet původně…Na vlakáč jsme dorazily asi v 17,35, měly jsme ještě čvrt hodiny. Tak jsem šla koupit lístky - jak v bance -máčkneš čudlík na mašince, vyjede ti pořadový číslo a čekáš. Pak jsme se bavily focením našich mega kufrů až do příjezdu vlaku. Nalezly jsme do prvního vagónu, kterej u nás zastavil. Pak jsem si všimla, že na lístku máme nějaký čísla. Radši jsem se ptala chlápka, co tam seděl, co to znamená (všechno totiž bylo finsky). Tak říkal, že bysme měly být o šest vagónů dál a že tam mámě vyhrazený sedadla. To se mi zdá oproti našim vlakům super, že si koupíš lístek a prostě víš, že si máš kam sednout. No a ten chlápek povídal, ať na přesun kašlem, že když je tu místo, že je to pumpička, kde sedíme. Tak jsme si kecly a protože nikdo za těch 5 hodin cesty nepřišel, že mu sedíme na sedadle, už jsme tam zůstaly až do Joensuu. Ten chlápek se s náma dal do řeči, takovej pohodář do byl, a vyptával se…Tak jsme usoudila, že nám nic neuděla, i když je cizí…J a chvíli jsme kecali. Pak vystoupil, myslim, že ve městě Lahti. Vlak nabral zpoždění asi 4 minuty, což mi na5 hodinách přijde neuvěřitelný, když naše vlaky na necelých dvou hodinách naberou klidně dvě hodiny… Tam už na nás čekalinaši tutoři - na mě Anni a Reeta. Byly dost v pohodě, naložily jsme kufr do auta a odfrčely. Až pak jsem si uvědomila, že Ivana má jiný tutory a my jim zmizly, takže jsme se ani nestihly domluvit na další den.
Po příjezdu na kolej mě čekalo hned několik překvapení. První - ne zrovna příjemný - že bydlim v přízemí, což vzhledem k tomu, že na oknech nebyly záclony, závěsy, natož žaluzie vyvolává pocit výkladní skříně a lehkýho cíle pro čórkaře…(okno se nedá otevřít jako ventilačka - jen dokořán…). Další překvapení - byt byl úplněprázdnej, prostě žádný spolubydlící. Jinak můj pokoj vypadal tak trochu jak nemocniční pokoj - skříň, skříˇka i stůl v bílý barvě. Tiše jsem záviděla dřevěnej stůl ve vedlejším pokoji… Holky mi všechno ukázaly a upalovaly pryč, protože měly lístky na koncert. Ještě mi řekly, že se potkáme v pondělí v devět, že mě vyzvednou na zastávce busu… Vybalila jsem pár věcí, do okna nacpala osušku a šálu J a mrkla se, co obsahuje "survival package". Byla tam deka (bez povlečení!!!), polštář s povlečením, prostěradlo, omlácenej mělkej a hlubokej talíř, tři malý hrnky (takna kafe), dva malý talířky, malej kastrůlek, pánev, a příbor. Když jsem tak sedělav tom prázdym pokoji, říkala jsem si, že moje očekávání byly trošku jinde… Umyla jsem se a šla spát - vlastně - ještě jsem napsala Ivaně a domluvily jsmese na další den.
Když jsem se ráno vzbudila, nevěděla jsem která tlče, až za chvilku mi to došlo. Neměla jsem nic ksnídani, tak jsem šla na sraz s Ivanou. Vyrazily jsme do města…je to 5km, takže co nejdřív musíme koupit kolo!!! (v charitě už k pronajmutí žádný nejsou, takže v pondělí musíme do bazaru). Město je pěkný, málo zastavěný, cestou to byl samej lesík a les, obrovská řeka podél silnice…docela ok. Ve městě jsme zalezli do obchodu, koupily něco k jídlu…Pak jsme to obhlídly v centru. Obě jsme se shodly na tom, že máme takový divný smíšený pocity, že jsme čekaly něco trochu jinýho. Pak měla Ivana sraz s tutorem a svou skupinou, tak jsem šla s nima. Byli jsme se mrknout na univerzitu - docela pěknej komplex, velikej. Výhodou je, že budovy jsou poblíž sebe, ne jako u nás v Praze - jedna na Národní třídě, druhá u Staromáku…(to mi nijak nevadí, ale tohle se mi zdá dobrý).Prošli jsme to tam křížem krážem a asi po dvou hodinách už jsme s Ivanou sotva lezly… Tak jsme se odpojily a šly domů. Ještě jsme se stavily v obchodě na nákup a pak už domů…
Tam mě čekalo příjemný překvapení, někdo se nastěhoval do sousedního pokoje… Ale nebyl doma. Tak jsem si šla uvařit těstoviny - nééé! Nefunguje sporák. Asi to zjistilai moje spolubydlící - vedle byl hrnec s vodou - a nic. Tak jsem psala tutroce, co a jak a než mi odepsala, byl tu opravář a do pěti minut to bylo ok. Zřejmě ho sousedka zavolala. Tak pohoda, udělala jsem si jídlo a šla zkouknout jeden díl Ally McBeal, když přišli sousedi. Jo - dva lidičkové. Welšani, holka a kluk - ten kluk tu bude asi jen na pár dní, možná čeká na pokoj v Länsikatu, kde je to luxusnější, ale můžou se nastěhovat až v září. Oba byli dost v pohodě (zatím), tak se mi ulevilo. Mezitím jsem si vylepila v pokoji obrázky a trochu se zabydlela, hned to vypadá líp. Byla jsem totálně mrtvá, tak jsem si šla lehnout, asi v půl sedmý. Sousedi si nakuchli v kuchyni pár pivek, pustili film sotva slyšitelně a ještě se ptali, jestli neruší… Zatím mě mile překvapujou, že jsou ohleduplný…uvidíme. Večer jsem ještě zkoukla film a šla spát.
Teď už je skoro jedna hodina a v jednu mám sraz s Ivanou, jdem se podívat do okolí - do města je daleko a je tam zavřeno. Chcem se mrknout i na houby, prej jich tu roste hodně.
Ještě, že jsem tohlevšechno nepsala hned včera po ránu, to by asi bylo míň pozitivní, spíš negativní. Teď už je to celkem pohoda, když vim, že tu nebydlim sama a dostává to tu podobu. Ale uvidíme, jsem zvědavá na zítřek, na svojí skupinu lidí, na školu a na všechno ostatní. Takse zatím všichni mějte, zase se ozvu.
Dneska je neděle, na net to dám nedřív zítra večer, možná!!! Takže to bude se zpožděním, tak abyste to neměli zkreslený…
AHOJ!!!
Mio again!
Tak už se znám i s Ivany spolubydlící - Vanessou z Ameriky, taky s holkou z Německa a jsou všichni v pohodě…zítra jdu prvně do školy, tak mi držte palec. Ahoj!
Ahoj Ty Číslo, koukám jak jsi produktivní a to mě těší. Hraješ vůbec a taky ty naše? My jedem zítra na Úhlavu, za 14 dní Teplou a Střelu a pak za týden na Jadran, je to najednou nějaký hustý. Nějak se mi tam nechce vejít Meluzína. Z moře snad přivezu nějaké foto i já. Měj se krásně a nezapomeň česky. Ahoj Pedy.