Konečně jsem se dokopala k tomu, abych popsala, co se událo tento víkend. Vyrazila jsem na můj první větší výlet a to do Koli - národního parku, který se nachází na západním pobřeží jezera Pielinen. Je to obrovský, asi 3000ha.
Ale abych to vzala po pořádku - odjížděli jsme v sobotu dopoledne společným autobusem z centra od školy. Nechtěla jsem nechávat kolo dva dny u školy (i tady se krade) a tak jsem se rozhodla, že vyrazim pěšky, což je necelá hodinka cesty. No a sraz, který jsme měli s Ivčou a Liborem v 8,45 se opozdil, páč jsme my, holky, čekaly na modela Libora, kterej měl deset minut zpoždění. Nakonec jsme vyšli a ještě, že se musí zastavit v krámu pro chleba a pivko. No a nakonec jsme měli co dělat, abysme to stihli...Ale stihli.:)) Bydleli jsme v chatkách, fakt docela luxus a kolem dvanáctý vyrazili na výlet. Bylo to fajn, chodili jsme po trasách NP celý odpoledne a v pět dorazili na farmu, kde jsme bydleli. Barvičky jsou tu teď nádherný, listí se vybarvuje krásně, ale i mechy a spousty lišejníků, to všechno dodalo na kráse celýmu parku. Fakt jsem byla jak u vytržení. No a čerstvým vzduchem by se člověk skoro udusil, jak neni zvyklej. Nicméně, jak vidíte z fotek, moc nás (čechy) nebavilo chodit ve 40-ti člený tlupě, tak jsme se trhli a bloumali parkem sami. Bylo to fakt parádní...
Samozřejmě jsme dělali čest vlasti. Vybalili jsme svačiny a hodovali - dokonce si nás při tom i fotili. V jiných zemích na to asi zvyklí nejsou, že vylezou na vyhlídku a vybalí řízky...:)
Když jsme dorazili na farmu, vybalili a najedli se, vyrazili jsme na průzkum okolí. Našli jsme další krásné jezero (viz. fotky) a neodolali, abysme se nesvezli na lodičce. Jako správnej chlap jsem se chopila vesel a hurá na vodu. Chvíli jsem nás vozila, pak mě vystřídal Libor...Bože, to je dřevák na veslování...Ne - nic ve zlym, Libore, ale měl bys trochu trénovat, aby při romantickách projížďkách nemusela veslovat tvoje ženská...Pak se vesel chopila Ivana a bezpečně nás dopravila na břeh.
Večer na farmě měl být program tak trochu organizovaný Elinou, která měla pod palcem celý výlet. Ale bylo to poněkud nudnější, takže po barbecue a počátečním pokusu o program jsme se odebrali k nám do chatky a kecali a pili pivko a jedli čokoládu...A vylezli jsme pávě, když se na obloze objevilo něco náramnýho - POLÁRNÍ ZÁŘE. Moje první reakce byla: "Co je to támhle za diskotéku???"...pak uz se nesly především hlášky typu "ty vole, to je mazec" ve všech možných jazycích. Bylo to supr, úžasnej zážitek, kterej trval asi půl hodiny. Jsou to paprsky světla, který se porád mění, mizí a objevujou se v různý intenzitě - těžko se to dá popsat slovama a nedá se to vyfotit....bohužel. Takže vás znovu vyzývám, přijeďte se podívat na polární záři!
Hráli jsme na kytaru a nejlepší jsou asi turecký songy, hrozně dobře zní ten jazyk, když se zpívá. (Teda já se vyjadřuju...)
Ráno jsme vyrazili ještě před snídaní na procházku, bylo jasno a svítíčko akorát vylejzalo - nádhera. Pak byla snídaně, zas jsme se děsně nacpali a nebyli jsme sami, všichni byli po prochlastaný noci hladoví... Pak už jen balení a odjezd.
Na zpáteční cestě jsme se stavili podívat se na "Devil´s church", o kterém se říkalo, že kdo tam vstoupí, uvidí ďáblovo konání nebo tak něco. Já jsem viděla jen mezeru ve skále, chvílema spíš tunel, max. půl metru širokej, někde užší, takže jsem měla spíš klaustrofobickej zážitek...:)) ne, zas tak hrozný to nebylo. No a pak dom, polovina lidí spala, byli vyřízení. My jsme pak šli domu z centra pěšky, taky mrtví, takže jsem nebyla schopná cokoliv psát na net...Ještě jsme se večer sešli u Lenky na opečenej Herkules, nebo Uherák??? a koukali na fotečky a kecali a poslouchali starý fláky od 2 unlimited apod...
Když to tak po sobě čtu, tak si řikám, že vás možná za chvíli bude štvát slovo "no". který používam téměř pořád. Tak sorry, nechtěla jsem vás naštvat...:))
A to je vše, přátelé...